Rozložíš paměť

Surové vyrůstání na moravském maloměstě Třináctiletý kluk, Přerov, nultá léta. Prostředí, kde každý zná každého, ale blízkost často znamená spíš samotu a úzkost než oporu. Chybějící otec, ticho matky, autorita babičky a dědečka. Klíčící vědomí, že jsi jiný v prostředí, které tě nepřijímá. Maloměsto jako kolektivní organismus, síla, která člověka formuje, i zdroj traumatu, které podněcuje touhu uniknout. Ze strachu mizíš pryč, do velkoměsta, ale minulost tě neopouští. Návrat zpět tě děsí. Smrt dědečka tě nutí vrátit se do míst, která jsi chtěl navždy nechat za sebou. Nemáš na výběr. Možná zjistíš, že o nic nejde, že vzpomínky můžeš prostě překonat. Dá se vůbec uniknout z míst, která tě formovala? Adaptace autofikčního románu Marka Torčíka Rozložíš paměť oceněného Magnesií Literou 2024 za prózu otevírá téma dospívání v kulisách sociálních nerovností, latentního rasismu a homofobie. Paměť je křehká a nespolehlivá, ale některé okamžiky zůstávají navždy vryté. Režisér Ondřej Štefaňák i autor předlohy Marek Torčík sdílejí podobný životní příběh: oba vyrůstali v malých moravských městech a oba se přesunuli do Prahy. Inscenace tak není jen intimní sondou do jedné paměti, ale výpovědí o hledání identity, odvaze vyprávět vlastní příběh a strachu z návratu do míst, která člověka vytváří i zraňují.