Originalitou inscenace je hudebně-dramatická forma se zpívanými Shakespearovými sonety, které jsou součástí děje a emočně posilují situace v dramatu. Hudebním nástrojem je pouze lidský hlas, herci zpívají živě na sborové podklady. Mladý představitel Hamleta v psychofyzické existenci na jevišti využívá akrobatických a parkurových prvků. Prezentuje člověka, který na sebe bere duchovní břemena, která se v určitý okamžik nahromadila ve společnosti, aby se ostatní mohli s jejich poznáním identifikovat a dospět k sebereflexi. Jedná se o zkrácenou verzi z roku 1603 v překladu Milana Lukeše.